Sousoší sestává ze sedmi postav v různých pozicích (objímající se pár, postava zakrývající si tvář rukama, muž hledící vpřed, žena držící malé dítě), ze skupiny vybočuje tělo nahého muže klesající šikmo před sokl. Pochmurnému a patetickému vyznění sousoší odpovídají gesta a výrazy stojících vyhublých postav.

Sochař Ladislav Chochole byl společně s architekty Josefem Lavičkou a Jiřím Navrátilem autorem vítězného návrhu pro celkové řešení pietních míst v Terezíně a Litoměřicích, vzešlého z celostátní soutěže vypsané roku 1968. Z řady autorových plánovaných prací se uskutečnil jen zlomek – zejména pomník Menora na Židovském hřbitově v Terezíně. Jako dominantu pro Národní hřbitov zamýšlel Chochole původně abstraktní formu pylonu se symbolickým přetrženým ostnatým drátem. Ten měl podle výkladu z roku 1971 vyjadřovat „osvobození z utrpení a zotročování člověka“, kombinace pylonu a drátu měla současně evokovat tvar kříže. S oddalující se realizací sochařské dominanty Národního hřbitova se umělec v nových návrzích vzdaloval původnímu abstraktnímu řešení a součástí projektů z konce sedmdesátých let byly například monumentální reliéfy s tvářemi vězňů. Konečně v roce 1987 schválila umělecká komise Českého fondu výtvarných umění v Ústí nad Labem studii sochařské dominanty v podobě sousoší se sedmi postavami. Pomník umístěný na vysokém podstavci ve tvaru písmene T (odkazující ke slovu Terezín) měl být odhalen v květnu roku 1990. Sousoší podle autorů „nevyjadřuje oslavu hrdinů, ale především vyjadřuje prosté a přirozené lidské utrpení bez halasnosti vítězného pomníku, ale má působit jako symbol o velikém utrpení a slavné oběti“. S ohledem na změnu režimu se konečné umístění sousoší (bez plánovaného vysokého podstavce) podařilo najít až v roce 2009, kdy byl objekt instalován u severní zdi Malé pevnosti na přístupové cestě k popravišti.