Tým hlavních dokumentátorů a dokumentátorek

Zuzana Duchková je kulturní historička a antropoložka. V současné době pracuje na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, na níž se kromě výuky dějin umění a architektury zaměřuje na kurátorství vybraných projektů současného výtvarného umění a tvorbu haptických modelů pro nevidomé a slabozraké. Odborně se dlouhodobě věnuje otázkám uměleckého exilu v první polovině 20. století se zaměřením na umělce židovského původu a urbánním dějinám. Svůj výzkum publikovala v řadě studií ve vědeckých monografiích, časopisech a sbornících, příkladem z poslední doby je monografie Zn. Nová existence: Českoslovenští a němečtí protihitlerovští výtvarníci v britském exilu (1933–1945).

Jakub Hauser je historik umění, v současné době působí jako kurátor uměleckých sbírek Památníku národního písemnictví / Muzea literatury. Podílel se zde na několika výstavních projektech, například František Bidlo – Homo politicus nebo Zkušenost exilu. Je též jedním z kurátorů stálých expozic Muzea literatury. Za knihu Sans retour: Výtvarníci ruské emigrace v meziválečné Praze obdržel v roce 2021 Cenu Josefa Krásy, udělovanou Uměleckohistorickou společností. Je spolueditorem publikace Obrazy nenávisti: Vizuální projevy antisemitismu ve střední Evropě.

Aleš Homola pracuje jako historik v Národním památkovém ústavu v Brně, působí zde jako vedoucí odboru evidence, dokumentace a informačních systémů. Podílel se na grantovém projektu NAKI Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí. Odborně se věnuje výzkumu formování středostavovských obytných zón po první světové válce ve vztahu k moderní české identitě a otázkám významu sociálních, nacionálních a jiných ideových jevů pro podobu staveb a urbánních enkláv.

Eva Janáčová je historička umění působící v Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. Zaměřuje se na výzkum židovského umění 19. a 20. století, vizuální projevy antijudaismu a antisemitismu a také na reflexi holokaustu ve výtvarném umění. Byla iniciátorkou a hlavní řešitelkou dvou výzkumných grantů. Autorsky a editorsky se podílela na vzniku několika odborných publikací, například Obrazy zášti: Vizuální projevy antijudaismu a antisemitismu v českých zemích, Karlovarská idyla: Židé v západočeských lázních nebo Pomníky a památníky holokaustu ve střední Evropě. Vedle výzkumu se věnuje pedagogické činnosti, vyučuje na Karlově univerzitě v Praze.

Marek Jandák je historik zaměřující se na dějiny arménské genocidy, holokaustu, nacionalismu a humanitární práce. V současnosti působí v Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. V minulosti pracoval jako koordinátor databáze Svědectví Romů a Sintů: Druhá světová válka očima Romů a Sintů z českých zemí a Slovenska. V dizertační práci Národní stát pro více národů? Vznik Zakavkazské federace, Jugoslávie a Československa v roce 1918 se věnoval komparativním dějinám nacionalismu ve střední Evropě, na Balkánském poloostrově a na jižním Kavkazu. Je autorem oceněné monografie na téma arménské genocidy.

Anna Míšková je historička Muzea romské kultury v Brně. Ve své práci se zaměřuje na téma holokaustu Romů a Sintů během druhé světové války v českých zemích. Od roku 2018 je členkou české delegace Mezinárodní aliance pro připomínání holokaustu. V roce 2023 předsedala Komisi pro otázky genocidy Romů. Zároveň byla součástí pracovní skupiny pro tvorbu zadání architektonicko-krajinářské soutěže památníku Lety u Písku a spoluautorkou vnitřní a vnější expozice tohoto památníku.

Jana Oberreiterová je historička umění, která se věnuje dějinám architektury 20. a 21. století, památkové péči a regionální historii. V současnosti pracuje v Národním památkovém ústavu, na územním odborném pracovišti v Brně. Autorsky se podílela na řadě publikací zaměřených na meziválečnou architekturu na jižní Moravě. Je spoluautorkou monografie Znojmo 1918–2020: Architektonické proměny, oceněné roku 2021 v národní soutěži Gloria musaealis.

Daniel Polakovič je historik působící v Židovském muzeu v Praze. Zaměřuje se na výzkum archivního a epigrafického materiálu k dějinám židovského osídlení v českých zemích, zabývá se zejména dokumentací židovských hřbitovů v České republice. Je spoluautorem několika publikací, například Židovské hřbitovy v jižních Čechách, Židovský hřbitov v Brandýse nad Labem nebo Maharal 1525–1609: Cesta života. Je také autorem řady studií a článků k dějinám Židů v českých zemích a střední Evropě.

Blanka Soukupová je etnoložka a historička působící na Univerzitě Karlově a Západočeské univerzitě v Plzni. Zaměřuje se na výzkum středoevropského města, problém národních a menšinových identit, na otázku nacionalismu a na výzkum dějin oboru etnologie od poloviny 19. století do současnosti. Jako autorka či editorka vydala tři desítky knih a dvě stovky studií ve vědeckých monografiích, časopisech a sbornících. K jejím posledním publikacím patří Židé v českých zemích po šoa: Identita poraněné paměti nebo Identita intenzivní naděje: Čeští Židé v první Československé republice.

Iva Steinová je historička působící ve společnosti Matana, která spravuje nemovitosti Židovské obce v Praze a Federace židovských obcí v České republice. Zaměřuje se především na dokumentaci náhrobků židovských hřbitovů a na archivní průzkum, vztahující se k sepulkráliím a významným pohřbeným osobnostem. Je autorkou a spoluautorkou řady publikací, mezi nejvýznamnější patří Maceva: Židovské náhrobky a symbolika jejich výzdoby ve světle tradice a Židovské hřbitovy na jihu Čech.

Markéta Svobodová je historička umění pracující na Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. Pole jejího vědeckého zájmu je spojeno zejména s architekturou 19.–21. století. Podílela se na zpracování publikace Umělecké památky Prahy: Velká Praha. Ve svém bádání se koncentruje na přesahy architektury směrem ke scénografii, výstavnictví a průmyslovému designu. Je autorkou knih Bauhaus a Československo 1919–1938, Hore zdar! Stavební strategie Klubu českých/československých turistů 1888–1949 (1989–2015) nebo Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století.

Petra Šternová vede dokumentační odbor na libereckém pracovišti Národního památkového ústavu. Ve své výzkumné činnosti se dlouhodobě zabývá moderní architekturou, především obdobím první poloviny 20. století. Je spoluřešitelkou několika grantových projektů a autorkou publikací, jako je Jakob Schmeiβner: Z mého života a tvorby, i výstav, například Vladimír Krýš/turnovský stavitel. 

Zbyněk Tarant je hebraista, historik a antropolog působící na katedře blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni. Ve svém interdisciplinárně pojatém výzkumu se zabývá především tematikou sdílené paměti, česko-židovských vztahů a soudobého antisemitismu. Je autorem knih Diaspora paměti – židovská paměť a reflexe holokaustu v Izraeli a Spojených státech a Československý churban – Mnichovská dohoda a druhá československá republika optikou sionistického jišuvu v Palestině. Vedle knižních publikací je autorem čtyř desítek kratších odborných statí o soudobém antisemitismu, politice paměti a úloze médií v historických událostech.

Petra Vladařová je judaistka se zaměřením na dokumentaci židovských památek. Při studiu judaistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy věnovala svůj výzkum dokumentaci židovských hřbitovů. Část výzkumu prezentovala v knize Židovské hřbitovy v Radnicích, Terešově a Hřešihlavech. Dlouhodobě pracuje pro Matanu. V letech 2017 až 2021 byla členkou autorského kolektivu, který dokumentoval jihočeské židovské hřbitovy; výsledky výzkumu byly publikovány v knize Židovské hřbitovy na jihu Čech. Podílela se na tvorbě dokumentů České televize, jako je cyklus Hádanky domů života I, II, Sen o Karolu Sidonovi, cyklus Futuretro a další.