Komplex muzejních expozic, pietních prostor a dalších míst spadajících pod správu Památníku Terezín představuje nejvýznamnější a nejrozsáhlejší areál svého druhu na území České republiky. Instituce s mezinárodní působností je tvořena terezínskou Malou pevností, Národním hřbitovem, pietním místem u Ohře, Židovským hřbitovem s krematoriem a přilehlým Ruským hřbitovem a krematoriem při koncentračním táboře v Litoměřicích. V Hlavní pevnosti pak pod Památník spadá především Muzeum ghetta, Park terezínských dětí, Magdeburská kasárna, Kolumbárium a obřadní síně v pevnostní zdi, Modlitebna z doby terezínského ghetta a replika mansardy, vážní domek a řada pamětních desek ve veřejném prostoru. Ve správě Památníku Terezín jsou i některá samostatně stojící umělecká díla ve městě.

Dnešní Památník Terezín byl původně založen 6. 5. 1947 jako Památník národního utrpení. Vzniku vlastní instituce předcházela událost, která byla do jisté míry určující pro její další identitu. Tou byl 16. 9. 1946 „národní pohřeb“ na nově založeném Národním hřbitově, který se v dalších letech stal místem řady společenských rituálů, především „terezínské tryzny“ konající se zde každý rok až do dnešních dnů. Po svém vzniku instituce po řadu následujících let spravovala pouze terezínskou Malou pevnost (bývalou věznici pražského gestapa) a přilehlý Národní hřbitov, další místa spojená především s tématem terezínského ghetta a koncentračního tábora v Litoměřicích se dostávala do její pozornosti až od konce padesátých let. Vinu na pozdním zahrnutí dalších oblastí zájmu nesla kromě ideologických důvodů také přítomnost vojenské posádky ve městě, jež ztěžovala přístup na řadu míst spojených s perzekucí válečných let. Teprve v šedesátých letech se působnost památníku postupně rozšiřovala a společně s posilováním odborné a muzejní práce do jeho správy přibývaly další prostory – Židovský hřbitov s Krematoriem, obřadní síně a kolumbárium v pevnostní zdi Terezína. Zásadní transformace, která se v šedesátých letech manifestovala i ve změně názvu na dnešní Památník Terezín, měla spočívat i v zahrnutí tématu terezínského ghetta (Hlavní pevnosti) do odborné, expoziční a akviziční agendy instituce. Kromě zřízení Muzea ghetta se uvažovalo také o přeložení pracovišť Památníku z Malé pevnosti do samotného města Terezín. Vyvrcholením úsilí o modernizaci Památníku v letech státního socialismu byla celostátní anonymní soutěž na urbanistické, architektonické a umělecké dořešení památných míst v Terezíně a v Litoměřicích, do kterých měly být kromě Národního a Židovského hřbitova, pietního místa na Ohři, památníku obětem ghetta či litoměřického krematoria zahrnuty také vstupní prostory a část interiérů podzemní továrny Richard v Litoměřicích. Rostoucí význam instituce mělo potvrdit vládní usnesení z prosince 1968, které zavazovalo k úkolu „vybudovat Památník Terezín jako instituci celostátního významu, soustřeďujícího dokumenty a doklady o životě a boji vězňů v Malé terezínské pevnosti, terezínském ghettu a dalších koncentračních táborech existujících na našem území v létech 1939–1945“. S nastupující normalizací sedmdesátých let z řady plánovaných projektů sešlo a pozornost Památníku se od tématu židovského ghetta v Hlavní pevnosti a litoměřického koncentračního tábora opět odklonila. Ačkoli se v normalizačních letech instituce především v přístupu k tématu obětí ghetta vrátila k diskurzu padesátých let, i v této době proběhly v Malé pevnosti některé nezávislé umělecké projekty, z nichž největšího ohlasu dosáhlo především sochařské sympózium iniciované Jiřím Sozanským, které vyústilo do kolektivní výstavy nazvané Terezín ’80. Výraznější rozvoj instituce zaznamenala především po roce 1989 už jako příspěvková organizace ministerstva kultury (do té doby byla převážnou část své existence ve správě Severočeského Krajského národního výboru), kdy mohla navázat na řadu plánů započatých a z větší části nerealizovaných v druhé polovině šedesátých let. Především tak bylo založeno již dříve plánované Muzeum ghetta v budově chlapeckého heimu L417. Národní hřbitov byl opatřen dvojí dominantou: kromě kříže s trnovou korunou zde byl instalován i Magen David, dílo sochaře Aleše Veselého. Před polovinou devadesátých let byl zřízen Park terezínských dětí při Muzeu ghetta. V současné době se schyluje k transformaci Muzea ghetta podle architektonického návrhu Marcely Steinbachové a Stevena Holla, která by měla podtrhnout význam Památníku mezi tuzemskými paměťovými institucemi.

Pevnostní město Terezín – světové dědictví UNESCO, č. 1561, Tentative List

https://www.pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/pevnostni-mesto-terezin-12128658