Pomník je usazen na dvoustupňovém betonovém soklu a tvoří ho deska z černého mramoru ve tvaru patrony. V jeho horní části je umístěn státní znak, pod ním pak text věnování. Pomník i díky tomu, že se nachází v prostředí jednoho z terezínských parků, působí poměrně decentně, svým tvaroslovím je však zřetelně poplatný dobovému diskurzu.

TEREZÍNSKÝM MUČEDNÍKŮM
1942-1945
věnují vojáci záložníci 1950

Ačkoli se k okolnostem vzniku pomníku nepodařilo zatím v archivních pramenech nic konkrétního dohledat, je jeho pojetí charakteristickou ukázkou dobového přístupu k prostoru bývalého ghetta Terezín. Památník národního utrpení (pozdější Památník Terezín) vznikl sice už v roce 1947, terezínská Hlavní pevnost však zůstala součástí posádkového města, ze kterého bylo téma židovského ghetta prakticky vyloučeno. Pomník vznikl v době, kdy veškerá pozornost cíleně směřovala k Malé pevnosti, která sloužila v době okupace jako věznice pražského gestapa, a kdy připomínání židovských obětí nacistické represe bylo odsunuto do periferních částí areálu, zejména na Židovský hřbitov v Bohušovické kotlině. Forma pomníku v Jiráskových sadech (dříve Sad pionýrů) připomínající gotický oblouk, ještě spíše však odkazující k podobě patrony a evokující aktivní boj, se jeví jako součást záměrného matení funkcí vězení gestapa a Hlavní pevnosti tím, že odkazuje primárně k politickým vězňům na Malé pevnosti. Ani změna perspektivy v šedesátých letech a kritika zamlčování židovských obětí nezměnila zásadně situaci, v níž právě tento objekt zůstal na dlouhá léta nejviditelnějším pomníkem válečných let v areálu bývalého ghetta.