Tradičněji pojatý památník je zhotoven z hrubě opracovaného vertikálního kamene. Do této pískovcové stély je zahlouben obrys sedmiramenného svícnu, do něhož autor vložil kovanou železnou plastiku zobrazující menoru. Plastika svým tvarem připomíná keř. Stojan i ramena svícnu mají stejnorodý trubicovitý tvar. Po obou stranách dole je naznačeno obloukové vykrojení vertikálního kamene, přičemž vlevo dole naznačená část skutečně chybí a vpravo dole se za oblým ohraničením nachází jemně opracovaná nápisová část kamene, která nese český majuskulní text a hebrejský nápis tanceva. U vykrojené části stély je umístěna menší váza z umělého kamene. Celý objekt stojí na betonové desce.

V TĚCHTO
MÍSTECH
STÁLA SYNAGOGA
VYPÁLENA NĚMECKOU
POLICIÍ V NOCI Z 19. NA 20.
BŘEZNA 1939. ŽIDOVŠTÍ OB-
ČANÉ MĚSTA BYLI DEPORTO-
VÁNI DO NACISTICKÝCH VY-
HLAZOVACÍCH TÁBORŮ, KDE
TÉMĚŘ VŠICHNI ZAHYNULI.
תנצב''ה

Na Památník židovské synagogy byla městem Vsetín a Židovskou náboženská obec v Ostravě uspořádaná soutěž. Dle zadávacích podmínek zasílali sochaři své návrhy do 12. 3. 1992. Vítězný návrh od místního sochaře a designera Jiřího Dorňáka (*1963), absolventa Vysoké školy uměleckoprůmyslové ve Zlíně, vybrala komise dne 17. 3. 1992. Vybudování památníku inicioval vsetínský rodák, spisovatel, historik a novinář Erich Kulka (1911–1995), který přežil holokaust. Památník synagogy byl slavnostně odhalen dne 25. 10. 1992 zástupci Městského úřadu Vsetín a Židovské náboženské obce v Ostravě.
Objekt stojí na místě bývalé synagogy. Židovský náboženský spolek koupil v roce 1895 dům č. p. 388 ve Štěpánské ulici s přilehlými pozemky a na tomto místě nechal roku 1897 postavit novoklasicistní synagogu. Bohoslužby se v ní konaly až do roku 1939, kdy byla v noci z 19. na 20. 3. vypálena příslušníky Schutzpolizei. Útočníci vedení poručíkem Jüngstem přijeli autobusy z okolí měst Gliwice a Bytom z území nacistického Německa. V průběhu následujících tří let byli židovští obyvatelé Vsetína odvlečeni do nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů. Z 81 příslušníků místní židovské komunity, kteří žili ve Vsetíně v roce 1939, se zpět do města po skončení 2. světové války vrátilo pouze pět osob.