Stolpersteiny mohou působit na první pohled jako běžné dlažební kostky, avšak mají své specifické vlastnosti. Jejich tělo je vyrobené z betonu o rozměrech 10 x 10 x 10 cm a do jejich vrchní, mosazné části je vyryt text připomínající konkrétní osobu.
Na jednotlivých řádcích se nacházejí nápisy, které mají stanovenu závaznou formu. Ta určuje, jaké informace by měl text obsahovat. Podle této formy jsou na kamenech uvedeny následující biografické údaje, a to v určeném pořadí: Nejdříve je znamenáno „Zde žil(a)“ nebo „Zde bydlel(a)“, dále je uvedeno jméno (jména) a příjmení (případně rodné příjmení), datum narození (pokud není známo celé datum, tak alespoň rok narození), časový údaj o deportaci včetně místa určení transportu a některé další životopisné údaje. Slovo „úmrtí“ Stolpersteiny neuvádějí, neboť by evokovalo přirozenou smrt, nikoliv násilnou smrt v důsledku holokaustu. Místo pojmů „emigrace“ nebo „vystěhování“ se používá termín „útěk“.
Životopisné údaje připomínané osoby jsou na Stolpersteinech obvykle vyryty v jazyce příslušné země. V českém prostředí je na kamenech nejčastěji objevuje text „Zde žil(a)“ či „Zde bydlel(a)“, případně konkrétnější údaje, jako například „Zde učil(a)“. Další variantou je nápis „Zde pracoval(a)“. V některých případech se vyskytují kameny bez jakéhokoliv nápisu. V Německu bývá obvykle na Stolpersteinech formulace „Hier wohnte“. 
Günter Demnig zvolil mosaz jako materiál pro Stolpersteiny zejména kvůli její trvanlivosti a skutečnosti, že ji lze poměrně snadno vyčistit, a to dokonce i pomocí podrážky boty. Původní záměr autora spočíval v tom, že lidé budou na kameny stoupat a současně je podrážkou boty čistit. V praxi to však není časté. Stolpersteiny jsou viditelné z relativně velké vzdálenosti, což znamená, že kolemjdoucí si jich všimnou a většinou na ně nestoupají, protože tyto dlažební kostky jsou vnímány jako pamětní symbol. Čištění kamene je proto nezbytné, jinak by památka vybudovaná na počest oběti holokaustu postupně korodovala a nápisy na ní by se staly nečitelnými. Zanedbání péče by bylo nevhodné z morálního hlediska – podobně jako lidé pečují o hroby svých příbuzných, nosí tam květiny nebo zapalují svíčky.
Mosazný povrch oxiduje a na kamenech, které dlouhou dobu nejsou čištěny, se může objevit lehce hnědé až černé zbarvení. K jejich čištění lze použít různé metody. Pro odstranění nečistot je vhodná obyčejná houba na nádobí, lze využít i její hrubou stranu. Údržbu usnadní také čisticí prostředek určený pro běžné kovy nebo speciální prostředek na mosaz. K samotnému mytí je třeba hadr, utěrka a nádoba s vodou. Pomůcky s tvrdým kovovým povrchem, jako je například drátěnka, by však měly být zcela vyloučeny, neboť mohou poškrábat mosazný povrch. Čisticí prostředky je doporučeno nanášet nejdříve na houbu, protože aplikace přímo na mosaznou desku může vést k jejich stékání na okolní dláždění, což by mohlo způsobit jeho bílé zabarvení. Pokud je mosazná deska silně zoxidovaná, lze čisticí prostředky doplnit octem a dvěma čajovými lžičkami soli. Čisticí směs necháme působit přibližně minutu. Pokud po očištění nedosáhneme požadovaného výsledku, lze proces opakovat. V důsledku potřeby udržovat kameny v dobrém stavu se začaly formovat čistící skupiny, které pravidelně a bez nároku na odměnu provádějí jejich údržbu. Samotný autor doporučuje každou kostku vyčistit alespoň jednou ročně.
Cena za výrobu jednoho Stolpersteinu činí na 120 eur, pokud je kámen pokládán mimo Německo je nezbytné připočítat 10% příplatek na cestovní náklady. Tento poplatek byl zaveden v roce 2020, a protože nebyly oznámeny žádné změny, předpokládá se, že platí i nadále. K této částce je nutné připočítat další náklady spojené s instalací, což zahrnuje vyhloubení otvoru do dlažby a následné vložení kamene. Tyto náklady se mohou lišit v závislosti na konkrétním místě a specifikách instalace.
Existují obce a spolky, které se rozhodly neprovádět pokládku Stolpersteinů ve spolupráci s autorem a vytvořily si vlastní projekty na připomenutí oběti holokaustu. Mezi ně patří český projekt nazvaný kameny zmizelých, jehož dlažební kostky mají podobné vzezření jako Stolpersteiny, avšak jejich pokládka je rychlejší a jednodušší. Projekt započal v Praze pod záštitou sdružení České unie mládeže, které bylo roku 2012 zrušeno. Název kameny zmizelých, jenž je spíše aluzí na německé označení Stolpersteine než jeho přímým překladem, se však v České republice ujal a kameny jsou instalovány dodnes. Nejaktivnějšími městy v rámci pokládky kamenů zmizelých jsou Brno a Olomouc.
Podobný projekt, který je zaměřen na připomínku obětí holokaustu, byl realizován v Kadani na popud Židovské obce Teplice. Tento projekt využívá kameny, které mají odlišný tvar než tradiční Stolpersteiny. Jsou totiž užší a protáhlé, přičemž na jejich povrchu se nachází obdobný nápis, který zajišťuje jejich funkci jako pamětní dlaždice připomínající oběti nacistického režimu. Tyto kameny vyrábí Ondřej Pisch, teplický restaurátor a medailér, který se specializuje na tvorbu pamětních předmětů. Veškeré organizační záležitosti týkající se instalace těchto kamenů vyřizuje Židovská obec Teplice.
Hlavní odlišností ve vztahu ke Stolpersteinům je skutečnost, že kameny zmizelých jsou vyráběny strojově, což vede k výraznému zrychlení procesu výroby a potažmo ke zvýšení dostupnosti a rychlosti instalace kamenů. Oproti tomu původní Stolpersteiny jsou vyráběny ručně, což zajišťuje vysokou kvalitu a individualitu každého kamene. Písmena a čísla jsou ručně ražena do mosazi, což je časově náročný proces.
Kameny zmizelých a Stolpersteiny se shodují v cíli – uctít památku obětí holokaustu decentralizovaně prostřednictvím umístění kamenů na místech, kde oběti žily, pracovaly nebo byly deportovány. Ačkoliv jsou tyto projekty od sebe odlišné, oba usilují o to, aby oběti holokaustu nebyly zapomenuty a jejich památka byla připomínána v každodenním životě měst a obcí.
Na první pohled mohou vypadat trochu jinak než Stolpersteiny. Kameny zmizelých jsou větší, mají rozměry 15 x 15 x 10 cm, a platí pro ně odlišná pravidla nežli pro Stolpersteiny. Například se můžeme setkat s více kameny umístěnými vedle sebe, více jmény obětí na jednom kameni nebo specifickou formou textu, který přibližuje osud konkrétní oběti.

Na každém Stolpersteinu mají být uvedeny následující biografické informace v tomto pořadí:

Zde žil(a) / bydlel(a)
Jméno a příjmení (případně rodné příjmení)
Datum narození (pokud není známo celé datum, tak alespoň rok narození)
Časový údaj o deportaci včetně uvedení místa, kam transport směřoval, a některé další životopisné údaje

Nápis na kameni představuje patrně nejdůležitější součást dokumentace života oběti, neboť je nositelem sdělení, které má být předáno široké veřejnosti. Klíčové je, aby mosazná deska výstižně vyjádřila činy, kterých se nacistický režim na dané osobě dopustil. Jasná verbalizace a srozumitelnost pro různé věkové a sociální skupiny je klíčem k dosažení zamýšleného cíle projektu. Stolpersteiny přitom přímo nevyzývají k odsouzení strůjců holokaustu, ale nechávají pozorovatele, aby si vytvořil vlastní názor. Jedním z vedlejších cílů Stolpersteinů je rovněž podnítit zájem o studium historie, především té, která se týká konkrétních jednotlivců. První Stolperstein v České republice byl věnován Maxu Ecksteinovi, který byl v roce 1941 deportován do Lodže, kde byl následně zavražděn. Položil jej sám s Günter Demnig v roce 2008 před dům oběti č. p. 63/3, který se nachází v Jáchymově ulici na Praze 1.

Koncept projektu Stolpersteine pochází z německého prostředí a jeho autorem je berlínský umělec Günter Demnig, který s touto myšlenkou poprvé vystoupil v roce 1992 ve svém rodném městě.
Z pohledu projektu Stolpersteine je klíčovým momentem květen roku 1990, kdy Günter Demnig položil v Kolíně nad Rýnem „barevnou stopu“, jejímž cílem bylo uctít památku tisíců Romů a Sintů, kteří byli v roce 1942 deportováni do koncentračních táborů. K tomu použil vlastnoručně vyrobený potiskovací stroj. Tato práce představovala zásadní umělecký akt, v rámci něhož se Demnig ve dvaadvaceti ulicích vyznačil bílou barvou deportační trasy. Vzhledem k tomu, že barevná stopa vlivem povětrnostních podmínek postupně zanikala, dostal umělec nápad na vytvoření trvalého nápisu, který by byl odolný vůči nepříznivým podmínkám. Pro spuštění projektu si Demnig zvolil symbolické datum 16. 12. 1992, které bylo 50. výročím vydání výnosu Heinricha Himmlera o deportaci Romů do vyhlazovacích táborů. Autor při této příležitosti vytvořil trvalou vzpomínku na deportaci, když vyryl do kamene text, jenž deportaci nařídil. Tento první kámen byl položen před historickou budovu radnice v Kolíně nad Rýnem.
Ke konci roku 1992 Demnig poprvé představil myšlenku projektu Stolpersteine. Inspiraci čerpal nejen u výše uvedených událostí, ale pravděpodobně jej také oslovil talmudský text, citát: „Člověk je zapomenut, jen když je zapomenuto jeho jméno.“ Přesný proces, jakým Demnig dospěl k názvu projektu, není zcela znám, nicméně volný překlad německých slov stolpern (klopýtnout) a Stein (kámen) naznačuje, že název Stolpersteine byl zvolen s úmyslem, aby lidé o tyto kameny klopýtnuli nejen fyzicky, ale i symbolicky – tedy hlavou i srdcem. O tři roky později začal Demnig s realizací projektu, přičemž první pokládky probíhaly v Berlíně-Kreuzbergu. Zpočátku se tak dělo nelegálně, protože umělec nezískal potřebná povolení od městské rady.
Cílem projektu Stolpersteine je připomenout a uctít jednotlivce, kteří se stali oběťmi nacistického režimu, především Židy, Romy, Sinty, homosexuály, politické vězně, osoby se zdravotním postižením a další skupiny, jež byly perzekvovány. Tato pamětní umělecká díla fungují jako decentralizovaný památník, který integruje vzpomínku do každodenního života měst a ulic, kde tito lidé žili, pracovali a byli součástí komunity, než byli vytrženi ze svých domovů a často zavražděni. Cílem není pouze historické připomenutí, ale i vyvolání reflexe o lidských právech, rovnosti a respektu, přičemž oběti nejsou pouze anonymními čísly v dějinách, ale jsou uvedeny svými jmény na konkrétních místech, která byla jejich domovy. Stolpersteiny se tak stávají symbolickou překážkou, která nás nutí zpomalit a zamyslet se nad touto částí historie, ať již při náhodném procházení nebo při záměrném zastavení se u těchto pomníků. Tento projekt tedy má nejen historický a vzpomínkový rozměr, ale jeho součástí je i významný edukativní a etický aspekt, jenž má lidem připomenout tragédie minulosti a zároveň přispět k prevenci podobných zločinů v budoucnosti.
Osoby, kterým jsou kameny věnovány, se díky těmto drobným pomníkům mohou symbolicky vrátit na místa, kde pobývaly, než byly násilím deportovány. Stolpersteiny představují symbol odporu proti masovému vraždění, kterého se nacisté dopustili během 2. světové války. Stolpersteiny se zpravidla pokládají do chodníku před posledním dobrovolným bydlištěm obětí a mají být umístěny do hloubky maximálně dvanácti centimetrů. Původně autor zvažoval možnost připevnění pamětní desky přímo na zdi domů. Realizace této myšlenky by však byla výrazně komplikovanější, protože by umělec potřeboval povolení majitelů dotčených nemovitostí. Při pokládce do chodníku postačuje povolení příslušného městského úřadu, který je ve většině případů vlastníkem chodníku. Vyhledání poslední adresy dobrovolného bydliště příslušné oběti může být složité. Oběti se totiž během války v mnoha případech opakovaně stěhovaly, aby unikly před nacistickými pronásledovateli. V případě, že se nepodaří dohledat místo pobytu, kde se osoba nacházela před transportem, lze použít poslední známou adresu. Výjimkou není ani situace, kdy není k dispozici žádná známá adresa. Nezřídka byly totiž domy obětí přestavěny nebo zbourány. I v těchto případech jsou kameny pokládány v blízkosti posledního známého místa pobytu oběti, i když to to nemusí být přímo před jejich původním domem.
Zajímavým aspektem projektu Stolpersteine je, že jeho autor vždy usiluje o to, aby první Stolperstein v konkrétním městě a zemi položil osobně. Dohlíží na to, aby samotný proces převozu kamene i jeho pokládka probíhaly důstojně, přičemž je kladen důraz na to, aby o aktu byli informováni příbuzní oběti. Na počátku, kdy projekt teprve nabýval na významu, neměl umělec žádné asistenty, což se změnil v roce 2015, kdy si kvůli rostoucí poptávce najal stálý pětičlenný tým v rámci nadace Stiftung – Spuren. Tým, který pomáhá Günteru Demnigovi s administrativními úkony spojenými s pokládkami Stolpersteinů, se v průběhu let dále rozrostl. K roku 2025 má již 15 členů, což umožňuje efektivnější správu projektu a potřebnou koordinaci.
Autor nedoporučuje pokládat více než tři Stolpersteiny vedle sebe. Většinou je v chodníku umístěn pouze jeden, případně dva kameny. Situace, kdy je vedle sebe položeno více Stolpersteinů, je spíše výjimkou. Důležitou zásadou, kterou Günter Demnig při pokládce dodržuje, je věnování každého kamene pouze jedné osobě. Tím způsobem chrání individualitu obětí a zabraňuje tomu, aby se i jejich připomínka stala pouhým číslem. Výjimku tvoří takzvané kamenné prahy (Stolperschwellen), které jsou instalovány na místech, kde z prostorových důvodů není možné umístit potřebný počet samostatných kamenů (například před školou).
Sochař Michael Fridrich Fielander vyrábí každý kámen ručně. Ruční přístup nejen že přispívá k umělecké kvalitě každého písmene, ale i k tomu, že projekt neztrácí na osobní hodnotě a symbolickém významu. Výroba je časově náročná, umělec je schopen vyrobit přibližně 440 kamenů.
Proces pokládání kamenů je rovněž pečlivě strukturován. Na každém místě je třeba provést stavební úpravu, což trvá přibližně 20 minut. Kvůli těmto přípravám je počet kamenů, které dokáže Günter Demnig položit za jeden den, omezen na 12 kusů. Tímto způsobem zůstává projekt stále osobní, což je klíčovým záměrem autora.
Díky velkému zájmu o projekt Stolpersteine bývá čekací lhůta na pokládku poměrně dlouhá. Po potvrzení objednávky mohou zájemci očekávat pokládku přibližně za devět měsíců. Po uplynutí této doby si mohou rezervovat konkrétní termín a čas pokládky na základě dostupných kapacit. Pro rok 2025 byly pro pokládky vybrány termíny v červnu a říjnu.
První Stolperstein byl položen umělcem na podzim roku 2008 a od té doby se každoročně konají další pokládky. Vzhledem k velkému zájmu o tento projekt a také s ohledem na věk a zdravotní stav autora již Demnig nepokládá kameny sám, jak bylo původně plánováno. Pokládá vždy pouze první kámen v dané zemi, zatímco následující pokládky zajišťuje jeho tým. V České republice se na pokládce podílí také místní organizace, například v hlavním městě Praze je to tamní židovská obec ve spolupráci s Veřejným židovským spolkem na pomoc obětem holokaustu. Mimo hlavní město projekt realizují další židovské obce, ale i různé iniciativy nebo konkrétní jednotlivci, kterým je téma blízké. Günter Demnig jakožto autor se jedinou oprávněnou osobou, která smí vyrábět a instalovat Stolpersteiny v Evropě, protože od roku 2003 je název Stolperstein patentován. Na vzhled kamenů se však patentová ochrana nevztahuje, což umožnilo vznik alternativních projektů.
Tato časová a výrobní omezení vedla k tomu, že v některých zemích, například v Rakousku nebo v České republice, vznikly samostatné verze tohoto připomínání obětí holokaustu. V daných případech se výrobci rozhodli zhotovit kameny na vlastní náklady, i když zachovali podobný vzhled, stejný koncept a symboliku, jaké mají Stolpersteiny. Tento přístup se liší od originálního modelu.
V České republice se setkáváme s českým projektem kameny zmizelých, který původně začali dobrovolníci z Unie židovské mládeže v letech 2008–2010, kdy se rozhodli realizovat vlastní projekt uctění obětí holokaustu, aby snížili čekací dobu a zrychlili proces pokládky. V roce 2010 vzniklo občanské sdružení Stolpersteine CZ, které vedl Aleš Hank. Toto sdružení se od roku 2012 do roku 2016 aktivně podílelo na pokládání kamenů zmizelých, ale po roce 2016 zaniklo. V současnosti se setkáváme s výrobou kamenů zmizelých především v Brně, Kadani, ale i dalších městech. Cena za zhotovení jednoho kamene v roce 2025 činila 3 500 Kč. K této částce je nutné též připočítat náklady na instalaci kamene, které jsou 1 500 Kč. Výroba kamenů zmizelých probíhá v Brně a provádí ji řemeslník Vladimír Vrána. Po zaslání potřebných životopisných dat k výrobě trvá samotná výroba minimálně jeden a půl měsíce.
Ke konci roku 2024 bylo na území České republiky umístěno více než 1 000 pamětních kamenů, z toho v Praze je instalováno více než 750 Stolpersteinů. V Brně bylo ke konci roku 2024 evidováno více než 300 položených kamenů zmizelých. Pamětní kameny, ať již Stolpersteine nebo kameny zmizelých, jsou rovněž instalovány v dalších městech České republiky, včetně Plzně, Ostravy, Liberce a Olomouce a dalších. Vzhledem k vysokému zájmu a omezeným kapacitám jsou termíny pro další pokládky naplánovány až do konce roku 2026.