Široká stéla ze světlé žuly se sloupky po stranách převyšujícími centrální desku a dvěma malými podkladovými krychlemi ze spodní strany sestává z jednoduchých pravoúhlých tvarů a působí subtilním modernistickým dojmem.

זכר קדושים לברכה

ZDE ODPOČÍVÁ ŠEST NEZNÁMÝCH MUŽŮ
ZAHYNULI 23. LEDNA 1945 VE VLAKU SMRTI
ODVÁŽEJÍCÍM OSVĚTIMSKÉ VĚZNĚ
PŘED PŘÍCHODEM RUDÉ ARMÁDY

תנצב''ה

Nacisté na úseku železniční trati mezi Českou Třebovou a Prahou dne 24. ledna 1945 za velmi silného mrazu transportovali ve dvou vlacích vězně z tábora v Osvětimi. Ti byli převáženi v otevřených vagónech na uhlí a velmi mnoho z nich během cesty umrzlo, bylo zavražděno strážemi nebo zahynulo při pokusu o útěk. Mrtvá těla perzekvovaných osob byla nakládána do posledních vozů vlaku nebo zůstávala ležet v kolejišti. Ostatky ležící podél trati byly následně ukládány do společných hrobů na nedalekých hřbitovech v České Třebové, Dlouhé Třebové, Ústí nad Orlicí, Brandýse nad Orlicí, Chocni, Srubech, Zámrsku, Moravanech, Kostěnicích, Přelouči, Kolíně a v Přistoupimi. Jen v posledních dvou jmenovaných lokalitách se jednalo o židovské hřbitovy. Po skončení druhé světové války byly tyto hroby pietně upravovány.
Podle svědectví Antonína Kellnera, tehdejšího náměstka přednosty kolínského nádraží, přijel onoho dne do stanice první transport v poledne a druhý v 5 hodin odpoledne. K vlakům bylo zakázáno se přibližovat a ozývala se od nich střelba. Kellner, který se z titulu své funkce dostal až přímo k vlaku, popsal strašlivý stav, v němž se promrzí, hladoví a žízniví vězni nacházeli, a brutální vraždy páchané strážnými za sebemenší neuposlechnutí příkazů i sebevražedné skoky pod projíždějící vlak. Většina mrtvých byla naložena zpět na vlak, ale šest těl z těchto transportů bylo později uloženo na Novém židovském hřbitově v Kolíně.
Součástí obnovy areálu tohoto hřbitova, který byl za války těžce poškozen bombardováním, bylo také vztyčení náhrobku těmto šesti obětem transportu smrti. Kolínský rabín Richard Feder žádal pražskou židovskou obec o finanční podporu k úpravě hrobu obětí transportu smrti již v březnu 1948, ale kvůli průtahům stavebních úprav areálu jako celku ke vztyčení náhrobku došlo až na začátku roku 1950. Objekt vznikl ve spolupráci s architektem Jaroslavem Křelinou a klade důraz na celkové vyznění prostoru v souvislosti s památníkem.
Náhrobní kámen uvádí jako datum jejich úmrtí 23. 1. 1945, ale vzhledem ke známému historickému kontextu se pravděpodobně jednalo o oběti transportů smrti projíždějících městem již 24. 1. 1945.