Ze čtvercové, oblými valounky dlážděné plochy vyrůstá volně bez podstavce plnoobjemová plastika s námětem Lotovy ženy s hrubě strukturovaným povrchem v šedočerném tónu. Ženská postava oděná do dlouhé, až k zemi splývající řízy, stylizovaně zřasené do rovnoměrně rozložených hlubokých záhybů evokujících kanelování, je dynamicky konvexně konkávně zvlněná s mírně prohnutými, vpravo vytočenými koleny. Do výše ramen pozdvižené nahé paže jsou v ostrých úhlech ohnuté, ruce s široce rozevřenými nataženými prsty jsou ve výši obličeje vyložené vpřed ve výrazném gestu. Asketická tvář s ostře modelovanými rysy je lemovaná polodlouhými vlasy, opět stylizovaně strukturovanými do širokých proudů připomínajících kaneluru. V protilehlé části čtvercové valounkové báze diagonálně od figury vystupují na nízkém ustoupeném podstavci bronzové Desky zákona nesoucí reliéfní text v kapitále.

NEDALEKO
TOHOTO MÍSTA
STÁLA
SYNAGOGA
ZNIČENÁ
DYNAMITEM
5. LISTOPADU
1942
K UCTĚNÍ
PAMÁTKY
TŘÍ SET
ŽIDOVSKÝCH
SPOLUOBČANŮ,
OBĚTÍ
NACISTICKÉHO
HOLOCAUSTU

Na místě monumentální kroměřížské synagogy vybudované v letech 1908–1910 dle projektu přerovského rodáka, ve Vídni působícího architekta Jakoba Gartnera (1861–1921) v neorománských formách, která byla zničena v listopadu 1942 z nařízení nacistické správy města, byl roku 1994 zřízen pomník obětem holokaustu z Kroměřížska. Investorem pomníku navrženého a zhotoveného akademickým sochařem Olbramem Zoubkem (1926–2017) bylo Město Kroměříž, rozhodující iniciativa k dílu vzešla od ředitele Muzea Kroměřížska Tomáše Květáka. Pomník byl slavnostně odhalen za účasti představitelů města a Muzea Kroměřížska, velvyslance státu Izrael Moše Jegara, vrchního zemského rabína Karola Sidona, vrchního kantora brněnské synagogy Arnošta Neufelda a řady dalších hostů a zástupců kroměřížské veřejnosti dne 5. 10. 1994 ve vazbě na první ročník konference Židé a Morava konané ve dnech 5. 10. – 6. 10. 1994. Roku 1996 byla plocha při pomníku vydlážděna. Do dnešní polohy pak byl pomník mírně přesunut roku 2006 v souvislosti se stavebním rozšířením sousedního Domu kultury.